Hermeneutika jako nástroj porozumění ostatním i sobě

 

   V tomto textu se budeme zabývat tématem hermeneutiky, nauky o rozumění, které ve 20. století představovali německý filozof, Heideggerův žák, Hans-Georg Gadamer (1900-2002) a francouzský filozof Paul Ricouer (1913). (Blecha, 2002)  Jako filozofická disciplína se hermeneutika ustavila díky německému teologovi a filozofovi F. Schleiermacherovi (1768-1834), který usiloval o vytvoření komplexní teorie výkladu a rozumění jazyka, jako takového. (Jandejsková, 2011, s.14)  Budeme hledat paralely tohoto směru s psychologií a zamyslíme se nad jejich vztahem.

   Během čtení filozofických textů ve mně vyvstávají otázky na způsob jejich vytváření a záměr autora, jak měly být pochopeny. Chceme-li číst např. Heideggera a skutečně, ve smyslu hermeneutiky, porozumět, co vlastně chtěl sdělit, zřejmě bychom se měli nejdříve naučit perfektně německy. Budu-li citovat z Blechovy Filozofické čítanky Valehrachův překlad Heideggerova Bytí a času, nutně se musím „zaseknout“ již po několika prvních větách:

„Otázku smyslu bytí je třeba postavit. Pokud je základní otázkou anebo dokonce právě základní, potom si takové stavění otázky vyžaduje přiměřenou průhlednost... Kladením této otázky je jako modus bytí jistého jsoucna samo podstatně určeno tím, kvůli čemu se otázka staví – bytím. Toto jsoucno, kterým jsme vždy my sami a které má mezitím bytostnou možnost klást otázky, terminologicky označujeme jako bytí-zde, pobyt (Dasein).“ (s. 218)

 

   Marně přemýšlím, jaký je rozdíl mezi „otázku postavit“, jak překládá Valehrach, a „otázku položit“, jak jsem zvyklý sám v češtině užívat. Zřejmě se jedná o nějaký filozofický obrat, kdy se otázka staví, namísto aby se pokládala anebo kladla, jak citovaný text na konci uvádí? Stavět otázku versus klást, pokládat, položit. Má-li podle Gadamera hermeneutika v platónské interpretaci dialogu metodologicky vycházet z úsilí o dosažení dobra mezi partery dialogu, musí to znamenat zároveň jejich společnou situovanost v otázce po dobru (Blecha, 2002).

   Jestliže mám správně chápat Heideggerův text, musím se chtě-nechtě podívat na německý originál, abych následně zjistil, že autor otázky nestaví, ale klade - pokládá:

„Die Frage nach dem Sinn von Sein soll gestellt werden. Wenn sie eine oder gar die Fundamental Frage ist, dann bedarf solches Fragen der angemessenen Durchsichtigkeit...Das Fragen dieser Frage ist als Seinsmodus eines Seienden selbst von dem her wesenhaft bestimmt, wonach in ihm gefragt ist – vom Sein. Dieses Seiende, das wir selbst je sind und das unter anderem die Seinsmöglichkeit des Fragens hat, fassen wir terminologisch als Dasein.“ (Heidegger, s.6-7)

 

V němčině „die Frage stellen“ sice doslovně znamená „otázku postavit“, ale překládá se jako „otázku položit“. Na tomto malém příkladu jsem se pokusil vyložit nejen existenciální a fenomenologická východiska, na kterých Gadamer stavěl, ale především mi tato malá nesrovnalost v překladu celkem příhodně „zapadla“ do tématu porozumění, hermeneutiky.

   V sociální psychologii bývá porozumění mezi partnery dialogu vnímáno jako jeden z pilířů zdravé komunikace. Pokud se však překladatel příliš pohrouží do cizího textu, sice mu sám dobře rozumí a významy slov může vnímat sémanticky správně, ale použil „správný“ český ekvivalent?  Takový, aby nejen odrážel sémantický význam slova v jiném jazyce, ale aby „před-přepokládal“ jistou úroveň kultury, uzus, ustálený tvar „sousloví“, kterému bude čtenář přeloženého textu skutečně rozumět?

   Jedním z úkolů, které si hermeneutika klade je právě dostávat se za sféru napsaného či řečeného a pokoušet se o rekonstrukci možných otázek. Tím se v podstatě objevuje také smysl textu. Při  spolupráci pisatele a čtenáře  je ovšem třeba vždy počítat s předsudky. Ty v kategorii porozumění hrají významnou roli a dle Gadamera neexistuje porozumění bez předsudků – vzniká tzv. hermeneutický kruh. To znamená, že pro porozumění je vždy nutné vždy již něco vědět – v dynamice tvorby předsudků se utváří tzv. „Vorverständnis“ (předporozumění), z něhož musí být pojímán každý výklad. (Blecha, 2002) Zde lze jasně chápat paralelu hermeneutiky s kognitivními a mentálními zkratkami a předsudky z oblasti sociální psychologie, které nám často usnadňují, ale také někdy komplikují naše chápání a rozumění věci, situaci, textu, slovu.

   U Ricouera je zřejmý vliv psychoanalýzy, fenomenologie a strukturalismu. Tvrdí, že „...každé sebevědomí je sobě přístupné pouze v díle, které po sobě zanechá: hermeneutickou analýzou těchto kulturních produktů je jedině možné porozumět lidské existenci a určit její smysl.“ (Blecha, 2002)   

   Domnívám se, že Ricouerův přístup k symbolům – významovým strukturám, hledání smyslu prvního, druhého, přeneseného, hledání analogií, posloužil velmi dobře současné ontologii v informačních technologiích. Působení symbolů, syntaxu a sémantických významů je často skloňovanou „pojmologií“ při tvorbě webových stránek. Webové stránky mohou velmi dobře sloužit jako prezentace nebo zdroj informací čehokoliv, ale v poslední době stále častěji jako marketingový nástroj pro zvýšení prodeje. Ve firmě, kde pracuji, jsem např. řešil problém, jak nastavit zdrojový kód našich webových stránek tak, aby se mezi klíčovými slovy (tj. těmi, která potenciální zákazníci nejčastěji vkládají do vyhledávače) objevily právě ty nejfrekventovanější. Přemýšlel jsem, jak zjistit nejfrekventovanější slova, kterými lidé hledají naše výrobky. Musel jsem se tedy nejprve vcítit do své představy „ideálního typu“ našeho zákazníka, asociovat námi zaužívané pojmy s pojmy „neodborné“ veřejnosti a do vyhledávače postupně vkládat různá spojení a slova, a následně ve statistice stránky zjišťovat frekvenci jejich poptávky. Takto jsem systematicky nasbíral cca 20 klíčových slov, která lidé nejčastěji používali při hledání našich produktů. Tato slova jsem zadal administrátorovi webových stránek, aby je umístil ve zdrojovém kódu do pole „Description“, kam sahají roboty vyhledávačů při "scanování" sítě. Na vlastní kůži jsem tak vyzkoušel „dotek“ hermeneutiky v souvislosti s vytvářením účinnější reklamy na webových stránkách. Jak celkem vtipně poznamenává Ricouer ve svém Výběru z kratších studií: „Veškerá hermeneutika je tak explicitně či implicitně porozuměním sobě samému oklikou přes porozumění druhému.“ (Ricouer cit. dle Blecha,  2002)

 

 

Literatura: