Psychologický rozbor některých obecně známých přísloví

   Přísloví, úsloví, lidové moudrosti, pranostiky, pořekadla, citáty a různá moudra jsou oblíbeným lidovým vyjádřením obecné "pravdy" o nějakém sociálním nebo sociálně - psychologickém jevu. Regionální a krajové zvláštnosti obvykle odlišují tentýž jev jinými přirovnáními, metaforami nebo odkazy. Příkladem může být české přísloví: "Raduj se z toho, co máš, a netrap se pro to, co nemáš."

   V tomto přísloví můžeme nalézt spojitost s interpersonálním poznáváním, emočním vztahem k sobě, sebereflexi (Higginsova sebediskrepanční teorie) a sociální percepcí. Vztah k sobě (self) pozorujeme v předpokladu, že dotyčný zažívá pocit frustrace , protože mu není dopřáno zažívat pocit libosti, podmíněný vlastnictvím něčeho nebo vlastností, které patří jiné osobě/osobám. Jev, který sledujeme v našem přísloví, je, že dotyčný/á zažívá nějaké trápení, úzkost možná frustraci z toho, že něco nemá. Pokud dotyčný/a identifikuje své ideální já s tím, co mu schází, resp. jaký by chtěl být (např. bohatý, úspěšný a šťastný), jde o diskrepanci mezi aktuálním a ideálním já (sebediskrepanční teorie - Higgins, 1987). Takovéto prožívání nenaplnění nejspíše povede k žárlivosti (nebo k závisti - pozn. MK) vůči lidem, kteří kýženou představu splňují, a povede také k oslabení sebevědomí. Dotyčný/á má ovšem možnost nějakým způsobem těžit z úspěchu druhé osoby: např. když jeho nositelem je nějaká slavná nebo uznávaná osobnost, a dotyčný/a s ní je nějak spřízněn/a, může se částečně svézt na jeho/její slávě (basking in reflected glory) (Výrost, Slaměník, 1997). Jako možná obrana před zažíváním nepříjemných pocitů z vlastního nedostatku čehosi chtěného se nabízí srovnání vlastních podmínek (neúspěchu) s podmínkami (neúspěchem) lidí, kteří je mají o mnoho horší nebo mají něco mnohem méně hodnotného (downward social comparison); tedy jak radí přísloví: uvědomit si hodnotu toho, co máme, posílit tak své sebehodnocení (self-evaluation), a tím se zbavit trápení z toho, že někdo má něco navíc. 

      Z oblasti sociální kognice je přísloví "Lháři nikdo nevěří, i když mluví pravdu ". V něm lze vysledovat filtrační funkci schematu způsobující trvalé přiřazení určitých vlastností (prolhanost) člověku, který se dříve v nějaké situaci touto vlastností minimálně jednou projevil (Vaculík, 2006). Součástí kognitivní struktury schematu jsou stereotypy, neboli přesvědčení, že člověk je nositelem určitých signifikantních vlastností (např. lhaní) jenom proto, že je členem určité skupiny (např. lhářů). S tím souvisí pojem specifikovaný jako předsudky (prejudice), který představuje nepřátelský postoj vůči určité skupině jedinců - např. lhářů.  Kognitivní zkratky (mental shortcuts) v lidském uvažování fungují jako filtr, který organizuje a třidí přicházející informace ze sociálního světa (Vaculík, 2006). Jiná verze tohoto přísloví, "Lhář v jednom, lhář ve všem", potvrzuje fakt, jak je obtížné člověku vyvrátit již jednou vytvořené přesvědčení o druhém, bez ohledu na kvalitu a povahu jeho dalších projevů (belief perseverance) (Vaculík, 2006). Sociální percepce při kontaktu s člověkem, kterého jsme již zařadili do schematu "lhář" je nadále zkreslována tendencí upřednostňovat výklad, který odpovídá našemu očekávání (confirmation bias). Zjistí-li se o někom, že lhal opakovaně, díky sociálně kognitivní determinaci úsudku bývá vyvolán v představě lidí stereotyp lháře. Jestliže je takový úsudek dále zpracován heuristicky, tj. za použití mentální-kognitivní zkratky, snadno se vytvoří předsudek lháře a trvale se oslabí důvěra v cokoli, co "lhář" jindy řekne.

   U druhých lidí bývá příčina chování (např. lhaní) připisována jejich osobnostním rysům a vlastnostem (atribuční teorie). Když např. nesplní svůj předvolební slib náš oblíbený politik, bylo to proto, že mu to opozice neumožnila (vnější příčiny - external attributions). Když však nesplní slib náš neoblíbený politik, je to další příklad jeho předvolební lži (jeho vlastností je lhát - internal attributions). Jde o klasické atribuční zkreslení (základní atr. chyba - fundamental attribution error), které se projevuje v podceňování situačních vlivů u opozičního politika a přisuzováním, v tomto případě negativních, dispozičních vlivů (internal attributions) - "on je lhář". Podle teorie korespondujícího chování je tedy oblíbený politik přijímán pozitivně, protože jeho rozhodování a chování odpovídá proklamovaným motivům, zájmům a postojům, je to "správný člověk". Podle teorie kovariace se politik - lhář, aplikujeme-li na něj naše přísloví, bude chovat konzistentně (bude lhát) ve stejné situaci i v budoucnu (consistency information), stejně tak se bude chovat (bude lhát) i v jiných situacích (distinctiveness information), zatímco ostatní politici se v takových situacích chovají jinak (nelžou) (consensus information). Tímto způsobem je většinou takový člověk - politik zařazen mezi lháře, aniž by kdo zkoumal externí a jiné situační příčiny.

      Jako poslední moudrost jsem si vybral citát neznámého autora, jež by šlo ilustrovat v situačním kontextu interpersonálního poznávání, sociální kognice a vztahu k sobě, např. skupinou postarších římských patriciů rozložených při hostině kolem lázní a pozorujících koupající se dívky: "Je pozoruhodné, že nejlepšími znalci žen se stávají muži až ve věku, kdy už jim to není nic platné."

   Possible selves, neboli možná já ve vědomí muže zaujímají své stálé místo, a to jak ve vztahu k ženám (milující a milované já), tak v jiných oblastech. Zde je skrytá diskrepance mezi aktuálním já (kterému už není nic platné, že konečně rozumí ženám, protože mezitím zestárlo) a ideálním já (které by mělo rozumět ženám a zřejmě tak snadno získávat jejich srdce) (self-discrepance theory). Je možné, že tímto rčením se autor pasoval na znalce (všech) žen, aby si udržel, i přes svůj věk, kladné sebehodnocení (potřeba udržení pozitivního vztahu k sobě - sklon k benefektanci). Citát bývá užíván jako nástroj k posilování vědomí vlastní účinnosti starších mužů směrem k ženám (self-efficacy). Také jej lze chápat jako povzdech - kdyby jen byli mladší a znalosti jim zůstaly... , tzn. "co by bylo kdyby..." (counterfactual thinking). Dobře poslouží i jako nástroj k potvrzování vědomí vlastní hodnoty - díky věku a zkušenostem být nejlepším znalcem - (self-evaluation a self-worth) a jako nástroj udržování pozitivního obrazu své osobnosti v očích druhých touto sebeprezentací, a tím zpětně pozitivně ovlivnit vlastní mínění o sobě. Takovou strategii sebepovýšení (self-promotion) lze chápat jako snahu být vítěz na základě vyšší sociální atraktivity, vlivu či prestiže, na našem případě plynoucí ze zkušeností a znalostí žen (Aronson, Wilson, 2005, Výrost, Slaměník, 1997). Jako nástroj uchování vlastního dobrého sebehodnocení ve svých očích, ale především v očích ostatních lidí, je použito zdůraznění věku jako handicapu a zároveň jako nutného předpokladu k tomu, aby byl muž dobrým znalcem žen (tj. self-handicapping). Pokud je muž kvůli svému věku nebo z jiných důvodů - narozdíl od jiných mužů - neúspěšný u žen, může se utěšovat představou a neustále sám sobě potvrzovat, že je dobrým znalcem (tj. self-verification),  a zároveň může modifikovat vlastní chování (výroky) tak, aby nejlépe odpovídalo/y situačnímu kontextu (hovor o ženách, příp. jejich přítomnost) a domnělému očekávání druhých lidí (self-monitoring). Že je velmi dobrým znalcem žen, jako majitelem sociálně žádané hodnoty, se může dotyčný přesvědčovat, aby si zvýšil sebevědomí a vědomí vlastní hodnoty  (tzn. hledá si důvody k posílení self = self-serving attributions). Odpovědnost za své neúspěchy může pak přesunout vně své osobnosti (stáří je vnější - neovlivnitelná příčina neúspěchu - external locus of control). Z úst mladšího "soka" však může tento výrok vyznít jako poklona - snaha se zalíbit nebo dostat do přízně lichocenému (vlichocení se - ingratiation). Příp. by mohl také vyznít jako posměšek - záleželo by na situačním kontextu, způsobu vyřčení a vztahu obou mužů.  Přísloví je vhodné pojímat jako nadsázku, která, je-li zasazena do humorného kontextu, může kromě příhodného posílení sebepojetí (self-concept) muže a jeho, zřejmě ne zcela úspěšného vztahu k ženám, také posloužit k pobavení přítomných. Vhodně načasované dávky humorných bonmotů jsou v rámci "social perception" mezi přítomnými posluchači účinnými posilovači sebehodnocení, díky "šikovné" self-presentation si dotyčný bavič zlepšuje své self image, což zapadá do strategie self-promotion. (Výrost, Slaměník, 1997).

Literatura a zdroje: